Pes přítel člověka
Od narození prvního psa se jeho role a postavení v lidské společnosti radikálně proměnily. Člověk aktuálně - alespoň na Západě - už dávno nechová psy jen kvůli službě, tedy aby mu hlídali stáda, pomáhali mu při lovu nebo bránili majetek či člověka samého. Chová je především jako rodinné mazlíčky.
Pes domácí (Canis lupus f. familiaris, taxonomicky jde tedy jen o variantu vlka obecného) je největší domestikovaná šelma a jedno z nejstarších domestikovaných zvířat vůbec. Provází člověka minimálně 14 tisíc let.[1] Obecně se předpokládá, že se jedná o zdomácnělého a umělým výběrem změněného vlka obecného.
Celosvětová populace psů je odhadována na 500 miliónů,[2] přičemž toulavých a opuštěných psů je minimálně 370 miliónů,[2] nezisková organizace 600million ovšem odhaduje jenom počet toulavých psů na světě právě na 600 miliónů zvířat.[3]
Úloha psa v lidské společnosti byla vždy rozmanitá, člověku je pomocníkem při lovu nebo při přehánění stád, zaujímá funkci strážce majetku, svého majitele a dalších domácích zvířat, používá se k přepravě nákladů, jako tažný nebo saňový pes, může být cvičen pro použití v ozbrojených složkách či k asistenci hendikepovaným osobám. Zvláště v západní kultuře je nezastupitelná jeho funkce jako společníka člověka. Ve východní a jihovýchodní Asii a tradičně i v Evropě sloužil pes i jako potravinové zvíře, viz psí maso. Pes je také důležitým laboratorním zvířetem[zdroj?]. V zemích třetího světa žijí v okolí domorodých vesnic psi obecně nazývaní páriové jen ve volném vztahu s lidmi. Pes dingo je zdivočelý domestikovaný pes, avšak v současné době je možné najít i jejich chovatele, kteří je chovají a označují jako obyčejné psy. Obecně za to ale bývají spíše kritizování.[4] Zdivočelí a toulaví psi jsou hygienickým problémem mnoha velkých měst[zdroj?], ve volné přírodě je zdivočelý pes považovaný za škodnou, která ohrožuje divoká zvířata a dobytek. Tito psi jsou též rezervoárem vztekliny a v 99 % případů vztekliny u člověka pochází nákaza právě od toulavých psů.[5]
V Česku jsou chovány přibližně 1 až 2 miliony psů,[6] což je na obyvatele nejvíce v Evropě.[7] Chov psů je na celostátní úrovni upravován zákonem na ochranu zvířat proti týrání, veterinárním a mysliveckým zákonem. Místní vyhlášky pak upravují konkrétní podmínky týkající se držení psů, jejich pohybu na veřejných prostranstvích a poplatků ze psů. Celostátní evidence psů neexistuje, evidován je pouze počet lovecky upotřebitelných psů podle mysliveckého zákona – 30 624 kusů k 31. 12. 2006,[8] a dále plemenné knihy evidují počty zapsaných štěňat s průkazem původu.
Během dlouhého soužití psa a člověka byl pro různé účely vyšlechtěn nespočet plemen velmi rozdílné velikosti, proporcí, délky, tvaru hlavy a uší, struktury a barvy srsti, i povahy. Vlk obecný se ukázal být v tomto ohledu mimořádně variabilním a některá plemena už původního vlka téměř v ničem nepřipomínají. V současnosti Mezinárodní kynologická federace uznává 343 plemen,[9] a mnoho dalších uznáno není. Kynologie a chov psů jsou v Česku zaštítěny Českomoravskou kynologickou unií, která zastupuje Česko v Mezinárodní kynologické federaci FCI, a minoritně též Českomoravskou kynologickou federací, která spadá pod United Kennel Clubs international (UCI).